Růstový dědičný potenciál
Tělesná výška rodičů Stanovení a analýza růstového dědičného potenciálu
Předpokladem správného stanovení růstové diagnózy je analýza tzv. růstového dědičného potenciálu dítěte (RDP). Doporučujeme ji především u dětí s mezními či "podezřelými" hodnotami tělesné výšky. Potřebujeme k tomu znát výšku těla obou biologických rodičů dítěte (polygenní dědičnost výšky těla), nejlépe získanou jejich přímým změřením. Anamnestické rodičovské hodnoty bývají mnohdy zatíženy značnou chybou, zejména jedinci menší postavy mají tendenci svou výšku nadhodnocovat, velmi vysoké ženy a ženy malých mužů svou výšku podhodnocují apod.
Průměrná tělesná výška současných českých mladých mužů s ukončeným růstem je 178.8 cm, směrodatná odchylka (SD) zaokrouhleně činí 7 cm. Znamená to tedy (dle Gaussovského rozdělení hodnot), [ * ] že téměř dvě třetiny současných mužů mladší generace (přesně 68%) měří od 172 do 186 cm. Čtvrtina mužů měří méně než 175 cm, tři procenta současné mladší mužské populace je menší než 165 cm. 25% současných Čechů mladší generace je vyšší než 185 cm, 3% nejvyšších měří 194 a více centimetrů. Třetí (či druhý) percentil je arbitrárně považován za dolní hranici širší normy. Jako dolní mez tzv. "společensky akceptovatelné" tělesné výšky u mužů je dnes považováno 160 cm. Tato hranice se používá např. při rozvahách o léčbě onemocnění spojených s růstovou poruchou ve smyslu mínus (exaktní predikce finální výšky je možná stanovením kostního věku metodou TW2, [ * ]
Současná průměrná Češka v 18 letech měří 166.2 cm (SD je 6.4 cm). Dvě třetiny generace mladých žen u nás tedy nalezneme v pásmu mezi 160 a 173 cm. Nad 75. percentilem dívek jsou Češky s výškou 170 a více centimetrů, opačná čtvrtina ženské populace představuje hodnoty výšky 162 cm a méně. Tři procenta mladší ženské populace jsou menší než 154 cm. Jako hraniční pro "společenskou akceptovatelnost" se označuje u žen výška 150 cm. Arbitrární horní hranicí ženské dospělé normy je 98. percentil, resp. cca 180 cm.
Variabilitu hodnot tělesné výšky současných dospělých českých mladých mužů a žen lze snadno odečíst na percentilovém grafu tělesné výšky osmnáctiletých, který je současně podkladem pro zhodnocení růstového dědičného potenciálu.
Grafické hodnocení a predikce tělesné výšky
Tzv. grafické hodnocení růstového dědičného potenciálu a predikce finální tělesné výšky se provádí následujícícím způsobem: Na pravý okraj percentilového grafu tělesné výšky, tedy k výšce osmnáctiletých, zakreslíme u chlapců výšku těla jejich otce (bod "O") a hodnotu tělesné výšky matky zvětšenou o 13 cm (bod "M") .
U dívek zakreslujeme tělesnou výšku jejich matky (bod "M") a hodnotu výšky otce zmenšenou o 13 cm (bod "O") . Vycházíme zde z poznatků o sexuálním dimorfismu tělesné výšky člověka, který je 13cm (žena konkrétních rodičů by jako jejich mužský potomek měřila o 13 cm více, muž jako žena o 13 cm méně).
Dvacet centimetrů široké pásmo (= 10 cm nad a 10 cm pod středem vzniklé úsečky "MO") je takzvaným pásmem očekávané tělesné výšky dítěte v dospělosti. Z auxologických studií je známo, že cca 95% dětí dosahuje své tzv. cílové výšky v rámci tohoto pásma.
Hodnocení růstového dědičného potenciálu a stavu růstu dítěte spolu s predikcí finální tělesné výšky považujeme za nezbytné při diagnostice familiálně malého a familiálně vysokého vrůstu. (viz "Růstové vzorce" [ * ] ). Nesoulad stavu růstu a RDP je indikátorem velmi pravděpodobné patologické situace a je současně indikací pro další vyšetření.
Literatura
Krásničanová, H.: Růstová diagnóza - auxologické minimum moderního pediatra. Česko- slovenská pediatrie 53, 6, 1998, 319-322.
Lebl, J., Krásničanová, H.: Růst dětí a jeho poruchy, Galen, Praha, 1996.
Lesný, P., Krásničanová, H.: "Růst 2"- program pro sledování růstu dětí. Novo Nordisk a Maxdorf, Praha 1998.
[ na obsah ]