Personalizovaná medicína (PM) je multidisciplinární vědní obor, rozšiřující paradigma současné medicíny. Základem PM je orientace na individuálního pacienta a jeho odlišnosti (klasická medicína je přitom orientována spíše na lékařské procesy, zjednodušení a hledání podobností). Cílem PM je maximalizace benefitu konkrétního pacienta z léčby, dosažená pomocí nových mezioborových technologií a přístupů.

Jedinečnost každého pacienta je v medicíně zdůrazňována již odedávna. Původní medicína, v době Hippokrata, vyžadovala osobní vztah lékaře a pacienta. Praktická hlediska, zejména pak nutnost standardizace medicíny na všech úrovních, však v řadě případů upřednostňují pragmatický přístup založený na EBM (Evidence Based Medicine) a statistickém vyhodnocení dat. Setkáváme se tak například s textem „daná léčebná metoda je účinná u 95 % pacientů“ bez podrobné analýzy příčin, proč tato metoda selhává u zbylých 5 % a doporučení postupu pro tyto případy.

Rozvoj PM v posledních letech byl vyvolán jednak novými objevy v lidském genomu, nalezením genetických podmínek pro individuální citlivost pacienta k léčbě apod. a jednak rozvojem lékařské informatiky a znalostního inženýrství, která umožňuje s těmito daty jednoduše a srozumitelně pracovat.

Současná PM zahrnuje plejádu oborů (nebo bývá v těchto oborech uplatňována); její zapojení v současné medicíně je zejména:

• Ve farmakologii: (1) farmakogenomiku – výzkum genetických podkladů pro odlišnou citlivost pacientů k léčbě, (2) optimalizovanou farmakoterapii – úpravu dávkování léčivých látek na základě individuálních charakteristik pacienta.

• V lékařské genetice: technologii DNA čipů – moderní výzkumné metody umožňující rychlou mnoharozměrnou analýzu DNA a využití výsledků této analýzy pro přesnou predikci biologie subjektu.

• V patologii: výzkum individuální citlivosti patologií na potenciální terapeutické zásahy – například ovlivnění explantovaných nádorových buněk různými kombinacemi cytostatik

• V interní medicíně a anesteziologii: predikce změn klinického stavu na základě vyhodnocení biochemických výsledků, prediktivní analyzátory.

• V experimentální medicíně: léčivé přípravky moderní/genové terapie na bázi autologních (vlastních) buněk pacienta – ovlivnění explantovaných autologních buněk pacienta (např. mezenchymových multipotentních buněk, T lymfocytů apod.) a vrácení takto ovlivněných buněk do organismu za účelem léčby

• V rehabilitačním lékařství: individuální konstrukce protéz – např. využití zbytkových motorických funkcí pro pacienty s kvadruplegií pro ovládání počítače s co nejvyšší šířkou pásma, neuroprotetika.

• V sociálním lékařství: asistivní technologie – od „inteligentních“ domů pro staré a handicapované, až po zařízení, která pacient nosí u sebe a která monitorují jeho životní funkce.

• V lékařské informatice: elektronický záznam pacienta přizpůsobený např. ukládání informací o genomu pacienta, algoritmická medicína (publikace výsledků klinické studie v podobě automatizovaně využitelného lékařského algoritmu).

• V celém oboru medicíny: rozvoj psychologických dovedností pro adekvátní podávání informací na základě osobnosti pacienta (s cílem např. minimalizace stresu a zvyšování compliance) apod.